Každý večer se na nás z obrazovky valí špatné zprávy. No a když najednou najdete v emailech fotku usmívajícího se, zdravého, klidně spícího v náruči milované osoby miminka s krátkou informaci – “Ode dneska jsem babičkou!” ► dojde vám, že ten náš nedokonalý svět asi opravdu míří správným směrem :,o) PS. Labuť to symbol čistoty, dokonalé lásky, odvahy a čistého svědomí.
🇵🇱 Co wieczór nas zasypują niepokojące informacje. Kiedy jednak w swej skrzynce znajdziecie zdjęcia uśmiechniętego, beztrosko śpiącego w objęciach ukochanej osoby bobasa, opatrzone krótką informacją „Zostałam babcią!!!“ – uświadomicie sobie, że ten nasz pokręcony świat mimo wszystko kroczy w dobrym kierunku :,o)! Łabądź to symbol miłości doskonałej, odwagi oraz czystego serca.
🇬🇧 We’re constantly overwhelmed bythe stream of the bad news (so depressing!) supplied by the media. Yet our bad mood can abruptly change for the better. Why? Due to the photo of a new born baby calmly sleeping in woman’s arms that has been emailed to you. „Today I became a grandma“ wrote my friend. Whatever the next days bring us, I strongly believe our world is not doomed. Again & again we can enjoy the new born life and the nature – reborn after long winter :,o). PS. A swan is a symbol of unconditional love, a brave heart and a pure soul!
Malovaní bylo pro mne způsob, jak se nezbláznit. Vždy jsem ráda malovala, zdobila, předělávala věcí staré a vytvářela tak nové. Nikdy mně ale nenapadlo, že jednoho dne bych tímto způsobem mohla vydělávat peníze. Proč jsem neměla odvahu to alespoň zkusit? Protože jsem se soustředila na to, co mi chybí a kdo nejsem…
Před narozením děti, v rodném Polsku jsem byla editorkou a redaktorkou. Po přestěhovaní do Prahy jsem se stala matkou, ženou a dcerou rychlé stárnoucích rodičů. Jinými slovy – domácí slepicí, anebo putičkou… někým, kdo z růžných důvodu své ambice a své sny o kariéře nechává stranou. Na dobu omezenou… anebo navždy.
Je mi už dvakrát 20, čeština není má mateřština, co můžu dělat v cizí zemí se zaprášeným CV ve kterým je velká díra se které vyčnívají dětské hlavy?
Právě tyto myšlenky se mi neustále toulaly hlavou. Strach z budoucna, z nemocí mých blízkých; rozpaky a bázeň a také podezření, že jsem asi ta jediná, která s těmi problémy bojuje.Tyto pocity mi svazovaly ruce a držely ve stavu podivné hibernace dlouhých 7 let.
V dubnu 2015 jsem se přihlásila do Inicio – programu pro ženy, které se chystají vrátit na trh práce. Tam jsem poznala úžasné holky, které bojovaly stejnou bitvu jako já a seznámila se skvělými lektory, kteří mi ukázali, že i slepice smí létat, jen musí mávat křidly a nevzdávat se. Tam jsem také poprvé uslyšela od Renaty Mrazové a Margarety Křižové tu velmi strategickou větu: „Měla bys prodávat své obrázky.“
Trvalo mi rok, než jsem sebrala odvahu, aby tuto větu dopustit do mé hlavy, plné myšlenek, jak jsem neperfektnía kolik mi toho chybí!
Kupříkladu umělecká škola, kontakty a doporučení, česká pracovní minulost, finanční gramotnost, prodejní dovedností, známé jméno…
Mezi tím jsem ale neustálé zkoušela. Zkusila jsem dělat webový design, ke kterému jsem připravila business plán na Inicio. Moc jsem se u toho nabrečela… a hodně naučila. Jak o on-line světě, tak o marketingu a zákaznické nepředvídatelností. Samozřejmě nejvíce jsem se naučila na svých chybách! Došlo mi také i to, že ať dělám, co dělám, nebudu rychlejší a moudřejší, než kluci, co to dělají už léta. Napadlo mne ale, že ti mladí a talentovaní v IT nevždy mají cit pro barvu, umí kreslit a k tomu vlastní 40+ starou, ale plnou nápadů hlavu, která má určitou vědu o světě.
Vcelku – kdybych během 2015 nezkusila se zakousnout do web designu, asi bych nikdy nenašla odvahu si postavit svůj vlastní web na WordPressu. craftiespot.com
Dnes vím, že izolace je tichý vrah lidského sebevědomí a sebe-hodnoty.
Jsem ráda, že konečně jsem vyšla ze svého příkopu a vydala se na svou cestu klikatou… Poznala jsem tolik zajímavých lidi, hlavně žen!!! Stejných jako já – nedokonalých, které jako já se boji, ale se nevzdávají!
Bez ohledu na výšku podpatků a platů, hloubku kariérní díry… všechny sníme stejný sen…
Je to krásná, výživná myšlenka, která platí pro každého, i toho, kdo momentálně má lehce pomačkanou od života duší. Dnes já – Marta slepice polská – opravdu už věřím, že nejsem tady cizí naplavenina. A nikdy už nedovolím, aby myšlenka, že k této společností nepatřím se ke mně vrátila! Každá společnost je skupinou jedinců, kde vždy najdu někoho, kdo sdílí jak můj strach, tak můj sen… A to bez ohledu na to, jestli si dává k obědu pirohy, knedlík anebo sushi.
Marta Hilgert
Post Skriptum
Nepěstujte nakažlivé myšlenky, že jste nikdo… odnikud. Soustřeďte se na to, co chcete dosáhnout, a ne na to, co vám ještě chybí.